Japanese cotton cheesecake

Dneska to bude přibližně rok co jsem založila svůj blog. Vzpomínám si, že to bylo v neděli a já se měla učit, ale víte jak to chodí, vůbec se mi nechtělo. A protože mě už v tu dobu bavilo vařit a fotit řekla jsem si, že si můžu zkusit založit nový blog. Se vším jsem začínala a tak byl vzhled blogu nedokonalý a laděný spíše do tmavých barev, text jsem tím pádem udělala bílý a bylo to celé takové chaotické :D. První fotky na blogu jsem fotila bráchovým mobilem nebo starším rodinným foťákem, ale i tak mě podpůrné reakce, převážně rodiny a přátel, rozveselily a nutily vše ještě víc zlepšovat.

Velký mezník v historii blogu ale byl, když jsem si koupila mou milovanou zrcadlovku Nikon. Začala jsem se víc zajímat o to jak se mají jídla fotit a tím pádem jsem začala i víc vařit. 

Vaření a celý proces zakládání blogu mě i více sblížil s mými přáteli. Dnes už není výjimkou, že se přes víkend sejdeme a společně něco dobrého připravíme a nakonec samozřejmě sníme. Často jsou mi z jejich strany kladeny dotazy typu "Kdy už zase něco uvaříš?" a nebo "Až budeš příště vařit, tak mi řekni a já přijdu jo?". 

Taková malá nevýhoda toho když máte blog o jídle je ta, že všichni předpokládají, že v tom co děláte jste naprostý mistr. Já se ale považuji za "foodblogera" amatéra a nebo začátečníka. Kolikrát se mi stane, že dané jídlo dělám i třikrát než se mi natolik povede, že ho s klidným srdcem můžu umístit na blog nebo na facebookovou stránku blogu. 

Přesto bych ale nikdy nic neměnila. Díky blogu se mi podařilo poznat mnoho super lidí, kuchařů a dalších blogerů jako třeba Hanku a její blog "Hana le Boulanger", Mary-Ann s její facebookovou stránkou "Vaříme pro chlapy", Simona a jeho restauraci "Guest"v Ostravě a to nejlepší nakonec, holky z webu "Ema Mamisu" kde jsem nakoupila úžasné nádobí a vyrobily mi tam mé oblíbené hrníčky s názvem mého blogu. 

Našli se lidé, kteří mi svými škaredými zprávami nebo komentáři opravdu na nějakou chvíli sebrali chuť vařit a psát články, ale to vše se mi hned vrátilo po jednom opravdu příjemném a překvapujícím zážitku, který se mi stal před Vánoci.
Byla jsem nakoupit v Bille a zrovna když jsem vybírala nějaké hezké mandarinky všimla jsem si, že se na mě pořád kouká asi 17 letý kluk. Už ani nevím co jsem si myslela ale pamatuji si, že jsem ihned znervozněla a kdybych mohla, určitě bych byla červená jak rajče. Po chvilce ke mně, s nebojácným pohledem, přišel a zamumlal něco jako "Epic food time?", a já se s překvapeným hlasem zmohla jen na "jo". Od té doby si s tímhle klukem, který má stejnou vášeň pro vaření jako já, píšu opravdu velmi často a není den kdybychom si nevyměnili aspoň jeden recept. 

A právě pro všechny tyto dobré a špatné zážitky a vzpomínky, které mi toho daly opravdu hodně jsem se rozhodla s pomocí mé kamarádky Nikki připravit už zmíněny "Japanese cotton cheesecake". Je to jeden z tradičních japonských dezertů, který u nich můžete koupit v každé kavárně nebo restauraci. I když do něj nedáváme žádný krém není vůbec suchý ale naopak opravdu jemný a velice nadýchaný. Našla jsem i variace se zeleným Asijským čajem "matcha", po kterém dostal cheesecake zvláštně zelenou barvu. 

INGREDIENCE: 

250 g mascarpone

75 g másla

135 ml mléka

60 g cukru

5 vajec

vanilkové aroma

45 g hladké mouky 

45 g kukuřičné mouky

citronová šťáva 

1. V misce (doporučuji plastovou), kterou máme ve vodní lázní, rozpustíme máslo. Poté přidáme mascarpone, mléko a cukr. Mícháme tak dlouho dokud se nám vše nerozpustí a nespojí. 
2. Vejce rozdělíme na žloutky a bílky. Žloutky zamícháme k rozpuštěnému mascarpone a bílky dáme do větší mísy, kterou si zatím odložíme bokem. 
3. K mascarpone nalijeme pár kapek vanilkového aroma a přes sítko přisypeme hladkou a kukuřičnou mouku. Abychom měli těsto naprosto hladké musíme ho dvakrát přelít přes síto (to znamená, že si vezmeme druhou misku do které těsto přes síto přelijeme. Poté síto opláchneme a těsto přes něj nalijeme zpátky do původní misky.)
4. K odloženým bílkům přidáme pár kapek citronové šťávy a vyšleháme sníh, který poté opatrně a po částech vmícháme do hotového těsta. 
5. Při míchání mísou několikrát bouchneme o pracovní desku, aby jsme se zbavily všech nepotřebných bublinek vzduchu. 
6. Z pečícího papíru vystřihneme 2 kolečka o průměru námi použité dortové formy. Jedním kolečkem vyložíme dno formy, nalijeme na ní hotové koláčové těsto a dámě na moment bokem. 
7. Cotton cheesecake pečeme opět ve vodní lázni, takže si vezmeme vetší hrnec nebo pekáč do kterého nalijeme vodu a opatrně do něj dáme odloženou dortovou formu s těstem. 
8. Pečeme v předehřáté troubě asi 45 minut na 150 stupňů celsia. 
9. Do druhého kolečka uděláme nůžkami malé dírky (asi 15 až 20) a po půl hodině pečení jím přikryjeme zpola hotový dort (zabráníme tím spálení povrchu dortu). 
10. Japanese cotton cheesecake necháme vychladnout. Můžeme ho podávat buď jen s čerstvě uvařenou kávou a nebo ušlehanou šlehačkou a čerstvým ovocem.