Tenisová restaurace

Před pár dny jsem byla s kamarádkou pozvána do méně známé ostravské restaurace. Dokonce i já, která jsem si myslela, že mám restaurace v centru Ostravy dokonale zmapované jsem byla překvapená a říkala jsem si, kde že to vlastně je.
Tenisová restaurace se nachází hned vedle tenisových kurtů v Komenského sadech v centru Ostravy. Je to menší příjemná restaurace s milou obsluhou a velice dobrým jídlem.
Protože jsem si tento podnik nevybrala sama, ale byla jsem do něj pozvána jeho majitelkou, bála jsem se situace, která by nastala, kdyby mi jídlo opravdu nechutnalo. Tuto komplikaci jsem ale naštěstí řešit vůbec nemusela, protože jídlo bylo opravdu dobré.

fotka z fb stránek restaurace

Hned po příchodu jsme byly uvítány milou paní majitelkou, která se o nás starala prakticky celou naší návštěvu. Nabídla nám jídlo z jídelního lístku a k tomu, kdybychom si nevybraly, jakékoliv jídlo na přání z kuchyně. Tato nabídka a občasné, až trochu do očí bijící, obskakování by se někomu mohlo zdát jako přehnané, ale mě to přišla jako snaha zviditelnit dobrou restauraci.
Jídelní lístek byl velmi pestrý a cenově v celku ucházející. Zákazníci si v době obědů mohou vybrat z mnohá chutí, kombinací a variant českých i zahraničních jídel.

Jediná nevýhoda tohoto podniku je jeho umístění. Mnoho potencionálních klientů si myslí, že se jedná o soukromou restauraci jen pro členy tenisového klubu a návštěvníky sportovního centra. Opak je však pravdou. I když se jedná o tenisovou restauraci nemusíte hrát tenis, abyste se zde mohli dobře najíst. Na druhou stranu to, ale nebude jen chyba zákazníků, že si do restaurace neumí najít cestu, protože i my, které jsme si všechny iformace o poloze předem vygooglily, jsme chvíli bloudily a hledaly. Určitě by nebylo na škodu popřemýšlet a zainvestovat do reklam, které by upozornovaly procházející se chodce, ze se nachází poblíž restaurace.

Tenisová restaurace asi nepatří mezi ty nejznámější a nejlepší v Ostravě, ale je to podnik se svým kouzlem, dobrou kuchyní, milou obsluhou a prosperující budoucností. Návštěvu určitě doporučuji.
odkaz na fb stránky https://www.facebook.com/Tenisov%C3%A1-restaurace-603705596384251/?fref=ts

Bánh Mí: bageta v asijském stylu

V poslední době jezdím do Prahy celkem často a vždy když se tam objevím, nezapomenu se zastavit v asijkém bistru Bánh Mi makers.
Do prahy je to ale celkem daleko a nemůžu tam za úžasnými bagetami jezdit tak často jak bych chtěla, proto jsem se rozhodla udělat si je i doma.
Bánh Mí je jedno z vietnamských moderních jídel, které tam dnes najdete na každém rohu. Chutě a ingredience se všude liší a je jen na Vás, který stánek s bagetami bude pro vás ten pravý.
V Bánh Mí nejčastěji najdeme vepřové nebo kuřecí maso, ale pro vegetariány je i velice oblíbená forma s tofu s hromadou zeleniny, koření a bylinkami.
Pokud byste chtěli ochutnat pravou chuť Asie můžete zajít do dříve zmíněného bistra Bánh Mí makers a nebo jít jednou za rok na úžasný festival Ochutnej Vietnam v Praze.

Mousse au chocolat / Čokoládová pěna

Tento recept mě stál jednu rozbitou skleničku na víno, kvalitní hořkou čokoládu, kterou jsem dostala na narozeniny a opravdu dlouho jsem si ji šetřila a mamčiny, podle jejich slov, drahocenné nervy, které si ale nakonec obalila připraveným dezertem.

Dokonce hned poslala bráchu pro další čokoládu, tentokrát mléčnou a bílou, abychom mohli zítra vyzkoušet mousse i v jiných barvách, příchutích a kombinácích. 

Hořkou čokoládu můžeme spojit s mátou, mléčnou s ořechy a bílou s malinovým přelivem a mandlemi. 

Čokoládové pěny jsem se hodně bála, ale podle tohoto receptu je rychlá jednoduchá a neuvěřitelně dobrá.

Dýňové chilli

Poslední dobou toho hodně dostáváme. Před týdnem jsme dostali 2 kg jablek a dva dny zpátky zase celou tašku zralých švestek. Včera jsme nečekaně sehnali 2 velké oranžové hokaido dýně a protože jsem si v ten samý den koupila i 3 misky v Ikei, rozhodla jsem se udělat něco právě do nich. 

Přemýšlela jsem o něčem jiném než dýňové polévce a když jsem narazila na krásně voňavé dýňové chilli nebylo o čem diskutovat. 

Příprava tohoto jídla není ani tak těžká jako zdlouhavá. Fazole si musíme nechat odmočit přes noc a hovězí maso se pomalu dusí aspoň hodinu. 

Hřejivý voňavý a kořeněný výsledek, ale stojí za to. 

Natáčení v MŇAM TV!!?

Někteří z Vás možná ví, že jsem se tento týden zúčastnila natáčení ranního přímého přenosu pořadu ŽIVOT JE FAJN na televizi MŇAM. 

Myslím, že by nebylo od věci napsat sem mé zkušenosti a pocity a všechny kamarády, rodinu a sledovatele blogu tím odkázat rovnou na tento článek :D .

V pondělí odpoledne mi na facebook blogu přišla zpráva, kde mi, pro mě úplně neznámí "kluk", psal jestli by nebylo možné se se mnou telefonicky spojit. Představil se jako dramaturg pořadu Život je fajn na televizní stanicí Mňam TV a navrhl mi, jestli bych neměla zájem zúčastnit se jíž dříve zmíněné relace. Popravdě jsem chvíli přemýšlela jestli si ze mě někdo dělá srandu a nebo je to opravdové, protože dramaturga pořadu jsem si představovala jinak, než jako mladého kluka, který byl o pár let starší než já (je mi 18). 

Po krátké a hlavně rychle domluvě jsme se shodli na tom, že se ve středu 26. dopoledne dostavím do Prahy a představím tam jak svůj blog, tak své kuchařské umění. 

Všechno, ale nešlo tak hladce a bylo pár věcí, které mě překvapily a zarazily. Jedna z nich byla například ta, že i když se jedná o program s jídlem a vařením, v samotném studiu se vařit nesmělo a proto jsem si všechno musela připravit doma a následně přepravit do Prahy. Ve studiu jsem pak z jimi koupených ingrediencí postup zopakovala a pak vyměnila za předpřipravené pokrmy. Protože téma vysílání bylo "DĚTSKÝ SVĚT" a já měla připravit jídlo ve stylu dětské oslavy, rozhodla jsem se pro cup cakes a churros (recepty zde: http://epic-food-time.blogspot.cz/2014/10/churros.html ,http://epic-food-time.blogspot.cz/2014/02/cokoladove-muffiny.html )

Přímý přenos trval celkem 3 hodiny a vystřídalo se v něm opravdu hodně známých i neznámých tváří, které přibližovali divákům svůj postoj k dětem a zkušenosti z oboru, který měli prezentovat. 

 Já osobně jsem ve studiu  byla celou dobu a moderátorka se zamnou jen občas stavila a zeptala se mě znovu co tedy vaříme a jak mi to jde. 

Překvapivě jsem nebyla vůbec nervozní. Celou dobu jsem se snažila si nepřipouštět, že se na mě dívá hromada lidi za televizními obrazovkami, ale soustředila jsem se jen na těch cca 10 ve studiu. 

Mezi lidi, kterým jsem byla neuvěřitelně vděčná za pomoc a podporu patří moje kamarádka Natka, která do Prahy jela se mnou a přidělený asistent Eduard, který mě svou přítomností a jen jednoduchými otázkami jako "Jak to jde?" nebo "Nepotřebuješ něco?" každou přestávku neuvěřitelně uklidňoval. 

A nakonec menší shrnutí. Vstávání ve tři hodiny ráno bylo pro mě absolutně vyčerpávající a neunosné, ale zvládla jsem to a v televizi jsem vypadala jakž takž normálně a hlavně vyspaně. První dvě hodiny natáčení mi uběhly strašně rychle, ale spojit pár ingrediencí v těsto vám nezabere 3 hodiny a proto jsem se po nějaké době začala nudit a modlila se ať už je to všechno zamnou. 

Celkově to ale byla zkušenost dobrá a jsem vděčná za to, že jsem díky blogu mohla zažít tolik věcí a mám teď co vyprávět :D . 

Grapefruitové mojito

Jak bychom mohli léto přežít bez úžasných osvěžujících letních nápojů a drinků s hromadou chladného ledu? Sama nevím, a proto jsem se divila, když jsem zjistila, že jsem přes celé léto nedala na blog recept na nějaké občerstvující pití.
Grapefruitové mojito se mi líbí díky své jednoduchosti a možnosti udělat si ho i bez alkoholu, bez toho, aby ztratilo svou originální chuť.
Letní světle růžová barva jen potvrzuje myšlenku, že už skutečně začalo léto (kdyby si toho někdo přes vysoké venkovní teploty nevšiml).
Tento recept není moc sladký, nepřidáváme nic co by hořkou chuť grapefruitu přebilo jen ho mírně zjemníme několika lžícemi medu a limetkovou šťávou. Přesto má v sobě grapefruitovo mojito nějaké kouzlo a já ho všem doporučuji vyzkoušet.

Bruschetta & domácí ciabatta

Bruschetta [brusketa] je typicky italský předkrm, který se poprvé objevil ve střední Itálii asi v 15. století. Pod mírně složitým názvem se ale neskrývá nic jiného než čerstvé bílé pečivo, pár kusů zralých rajčat, bazalka a kvalitní olivový olej. 

Abychom si ale vysvětlili pojmy ze kterých vám může jít hlava kolem. Bruschetta je výsledné jídlo s bílým pečivem a rajčaty. Ciabatta je jen bagetka na kterou rajčatovou směs naložíme (ciabattu můžeme nahradit vekou nebo klasickou francouzskou bagetou). 

Jediný detail, který se lišil recept od receptu bylo využiti česneku. Jamie Oliver ho do své bruschetty nedával, ale Emanuel Ridi ho vyloženě doporučoval na zvýraznění chuti, proto jsem se rozhodla nechat použití česneku jako výhradně dobrovolnou volbu. Z toho tedy vyplývá, že kdo má chuť může si opečenou ciabattu potřít stroužkem česneku.